Už relativně dlouho nepoužívám žádné sociální sítě. Žádný Instagram, Facebook, LinkedIn – nic. Na začátku léta mě popadla obrovská chuť a zároveň potřeba dát si digitální pauzu, která se týkala především „socek“. Každodenní přehlcenost obsahem si vybrala svou daň a já začal cítit, že neustálé scrollování, u kterého jsem si namlouval, že hledám inspiraci, mi vlastně začíná dost škodit. A to se ani nebavíme o tom promarněném čase.

Jako grafik jsem byl skoro nonstop obklopený vizuály. Denně desítky, možná stovky – reklamy, inspirace, moodboardy, posty ostatních. Ale čím víc toho bylo, tím míň jsem měl pocit, že něco doopravdy vidím. Spíš jen zahlcení. A čím víc jsem koukal na to, co dělají ostatní, tím míň jsem si byl jistý tím, co chci dělat já.

Pak mi došlo, jak moc jsme jako kreativci – grafici, fotografové, ilustrátoři – ovlivnění tím, co se děje online. Co letí, co se líbí, co funguje. A jak snadno se do toho dá sklouznout. Člověk se ani nenaděje a místo toho, aby tvořil to, co cítí, začne spíš tvořit to, co „by mělo fungovat“.

Jsou sociální sítě budoucnost?

Nedalo mi to a začal jsem hledat různé články a blogy od lidí, kteří se v dnešní době rozhodli nefungovat pod palcem Marka Zuckerberga nebo Elona Muska. Dá se jich najít relativně dost, ale mě zaujal nejvíc jeden konkrétní, který jsem našel na platformě Creative Boom (odkaz na článek zde).

Píše se v něm, že mnoho tvůrců a kreativců už nechce spoléhat na platformy jako Facebook, Instagram nebo X (Twitter). Raději se rozhodují pro vlastní kanály, nad kterými mají úplnou kontrolu a které nejsou závislé na algoritmech či změnách provozovatelů.

Například autorka Philippa Moore zrušila osobní profily kromě LinkedIn a uvedla, že po týdnu zaznamenala o 81 % nižší dobu strávenou na obrazovce, zlepšil se jí spánek a hlavně získala „mozek zpět“ – přestala ho plýtvat na platformy, které pouze profitují z jejího obsahu.

Další z tvůrců dokonce uvedl: „Být na sociální síti je jako bydlet v pronajatém domě, kde si pronajímatel může kdykoli změnit pravidla. Vlastní web je jako dům, který lze napořád spravovat.“

Když jsem to četl, vyvolávalo to ve mně dva pocity – radost a překvapení. Radost z toho, že existuje velká spousta lidí, kteří se na věc dívají momentálně stejně, a pocit překvapení z úplně stejného důvodu. Žil jsem v domnění, že sociální sítě jsou pro tvůrce a kreativce alfa a omega. Že je vlastně naprosto nemožné v dnešní době fungovat bez účtu na Instagramu. Tam jsou přece dneska všichni. Ale vypadá to, že zas tak nemožné to není – a že se možná můžeme těšit na „znovuzrození“ webového obsahu, blogů a kvalitních newsletterů.